Tak jsme se konečně dočkali. Napěchovali jsme náš hovi-berni-bus k prasknutí a vyrazili na tábor. Tentokrát se místo konání přesunulo z jižních Čech na Moravu. Kemp Brněnka byl mnohem větší, měli jsme k dispozici i bazén, pro pejsky kolem kempu tekla řeka a hlavně báječně tu vařili :o) ale co je ze všeho nejdůležitější, sešla se tu opět príma banda úžasných lidiček a jejich pejsků.

Letošní tábor byl v duchu Divokého západu - tábor byl tedy plný kovbojů a indiánů.

Sobota byla věnovaná příjezdům, ubytování a aklimatizování. Mnoho z nás se dlouho nevidělo a tak jsme si měli hodně co vyprávět a poznávat se s novými lidičkami, kteří na tábor letos přijeli, největší část nováčků byla majiteli štěňátek, jak jinak než od Sojek :o))

V neděli po snídani byl nástup na slavnostní zahájení tábora. Po zaznění úvodní hymny - Whisky to je moje gusto ....a krásném tanečním vystoupení Tornado Lou a jejích děvčat, nás velká náčelnice "Big Jay Mamakami" - Jarka Sojková všechny přivítala a seznámila nás s chodem tábora a programem. Poté nám hlavní výcvikářka  - šerifka Markéta - představila všechny výcvikáře a rozdělili jsme se do družstev na štěňátka, zkouškaře ZOP, ZPU1, a na několik družstev těch co výcvik mají a chtějí se naučit něco jiného - např. clicker, záchranařinu a pod. Následně byla představena chůva - Lidunka - alias Babakami, která během výcviku pečovala o malé indiány a kovboje. Dětičky měli k dispozici nádhernou dřevěnou stavbu jak z divokého západu, kde si vyráběli totemy, navlékali korálky, chystali si masky a měli různé soutěže. Hned dopoledne jsme se dali do cvičení, já s Connynkou jsem byla v družstvu Markéty a Jolany, kde jsme cvičili povely na dálku pouze ukazováním, Jollynka cvičila s Liborem v družstvu Terezy a prohlubovali socializaci za všech možných situací. Po výcviku jsem byli pejsky vyplavit v řece. Večer po večeři jsme se všichni sešli u táboráku, kde jsme se měli vzájemně představit písničkou, básničkou, scénkou nebo povídáním o celé naší smečce. My jsme museli na poslední chvíli zapnout mozkové buňky a vymyslet nějakou hezkou básničku o Tyslíkovic smečce. Musíme říci, že některá představení byla opravdu originální a moc krásná. U táboráku samozřejmě nechybělo opékání buřtíků a příjemné povídání. Tady je představení naší smečky: My jsme smečka Tyslíků, Monča, Libor, hovawartka Connynka a od Sojek Jollynka. Díky našim milým Sojkám, přijeli jsme po roce, řádit zase divoce. Máme rádi legraci, ta se tady neztrácí. S holkami si zacvičíme, s kamarády pobavíme. Co neumíme doučíme, pejsky potom pohladíme, pochválíme, pomazlíme. Tak jak si tu zařádíme, na webíku vylíčíme - www.santaconny.com Na pytlíku od bobíků, zdraví smečka všech Tyslíků (Jen pro vysvětlení, neměli jsme po ruce papír, kam bychom si text napsali, tak jsme využili papírový pytel na bobíky :o).

V pondělí po snídani jsme se dali opět do výcviku. Jelikož Connynka strašně špatně nesla odloučení od Jollynky a Libora a to tak, že byla celý den smutná a nemluvila s námi, tak jsem s Conny přestoupila do družstva Terezy a celá naše smečka cvičila pohromadě. Connynka byla spokojená a vesele si zase vrtěla ocáskem a my jsme byli rádi, že si tu dovolenou užívá jako my. Cvičení s Terezou bylo opravdu zábavné, krom poslušnosti jsme trénovali socializaci za všech možných rušivých elementů, zpívali jsme a dupali, trénovali jsme tunel, který jsme museli vytvářet z nás páníčků, ohromně jsme se u toho bavili. Jelikož bylo pěkné teplo, po výcviku jsme se byli s holkami opět zchladit v řece. Od "Big Jay Mamakami" jsme dostali za úkol připravit dětský karneval a to již na večer.  Po poledním klidu, který jsme věnovali domlouvání karnevalu a přípravě písniček jsme si byli opět zacvičit. Po večeři jsme se navlékli do indiánských masek. Musím říci, že Libor, když se nalíčil jako indián a vzal si paruku, tak jsem jej málem nepoznala a báli se ho nejen děti ale i psi :o) S karnevalem nám ještě pomohla Radka, Maruška a Bohoušek. Jako rada starších jsme přivítali všechny malé indiánky, kovboje, čarodějnice a další krásné masky včetně doprovázejících rodičů, kteří byli také originální a krásně nám pomohli se zábavou. Všechny masky se nám  krásně představili a byli přijati do našeho kmene. Pak přišel na řadu tanec kolem ohně, slalom a přeskok ohně. Všem dětičkám to náramně slušelo a moc jim to šlo a protože byla jedna maska krásnější než druhá, rada starších rozhodla, že cenu si zaslouží všichni a tak je také obdarovala. Po zbytek večera jsem poseděli s přáteli a povídali si.

V úterý ráno nám pršelo a tak se výcviky upravili tak abychom mohli být pod střechou, naše družstvo zabralo stan na louce, kde jsme trénovali přenášení, naštěstí během chvilky vysvitlo sluníčko a tak jsme mohli trénovat překážky. Po obědě a poledním klidu, který tu všichni poctivě dodržují a který jsem využívala na aktualizaci fotek na webu, nás čekal odpolední výcvik, na který jsme se moc těšili, protože jsme si sebou měli přinést deky, abychom si mohli lehnout a trénovat chůzi po nepříjemném živém materiálu. To byla paráda do té doby dokud po nás pejskové nezačali pochodovat. I tak jsme si to náramně užili, kolikrát se vám stane, že se můžete při výcviku válet na dece :o) Odpoledne byla pro děti nachystána soutěž - O poklad na stříbrném jezeře, kde malí indiáni a kovbojové rýžovali v místním potoce zlato. Dětem se to náramně líbilo a móc jim to šlo. Navečer byli na nedalekém cvičáku domluveny pro zájemce obrany. My jsme se jich nezúčastnili, ale ti co jeli, byli náramně s figuranty spokojeni a pochvalovali si je. Večer jsem trávili opět v příjemné společnosti přátel povídáním nejen o pejscích.

Ve středu byla již na pejscích vidět značná únava, takže i výcvik byl poněkud volnější, trénovali jsme povely na dálku a proskákali jsme si pár překážek. Pak jsme dali sobě i pejskům volno abychom nabrali síly na odpolední závod - "Štek trek". Štektrek  je závod, který se běhá každý rok a je velice oblíbený. Překonávají se překážky,běží se na čas. Tento rok byly překážky úžasně socializační, pejskové běhali přes surfové prkno položené na polštářích, museli si na něj sedat, přes most z drátěněk, proskakovali kruhem plným nastříhaných igelitových pásek, sedali si do papírové krabice, běhali slalomy a agility překážky, skákali přes potok atd. Všichni pejskové byli naprosto úžasní a zvládli to díky táborovému výcviku na jedničku.  Po večeři přišlo vyhodnocení výsledků. Naše družstvo, které jsme díky neplechám, které jsme vymýšleli, pojmenovalo jako družstvo S...í aneb Správná s... nikdy nespí, bylo ve štěktreku velice úspěšné z prvních 4. míst obsadili Martina první a Radka druhé místo.

Ve čtvrtek  jsme měli poslední výcvik s naší výcvikářkou Terezkou, protože v pátek byla naplánovaná výstava a sobota byl volný den. Dopoledne jsme si trochu s pejsky osvěžili základní povely, proběhli jsme si agility překážky. Po obědě jsme si výcvik naplánovali u řeky, kde jsme s pejsky trénovali přivolání do vody, což všem pejskům náramně šlo. Voda byla pěkně ledová a byl i pěkný proud ale to ani nám ani pejskům nevadilo. Na závěr jsme si to s výcvikářkou otočili a nechali jí uprostřed řeky se všemi pejsky a udělali jsme si přivolání z vody. čekali jsme že nám Terezku přivezou po břiše za sebou :o) ale nakonec to dobře dopadlo. Cestou od řeky jsme podnikli poslední socializační trénik - prošli jsme dřevníkem, kde si hráli děti a dělali pěkný hluk. Poté jsme Terezce poděkovali a předali jí od nás dáreček včetně sladkosti a i Terezka pro naše hafany přichystala dobrůtky. Když jsme se vraceli kolem bazénu, nemohli jsme nechat včerejší úspěchy ve štektreku bez oslavy a tak jsme Martinu a posléze i Radku hodili do bazénu. Aby to nebylo Terezce líto, letěla hned za holkama. Protože se Libor s Romanem báli dámské pomsty, raději pak do bazénu skočili také.  Po večeři probíhala velice zábavná soutěž "Poznej si svého mustanga. Kdy cca. 5 pejsků se svými páníčky nastoupili do kruhu. Páníčkům zavázali oči, pejsky vzali do řady, promíchali je a páníček za doprovodu pomocníka si mohl v krátkosti sáhnout na čumák každému pejskovi a uhádnout, který pejsek je jeho. Byla to velká zábava a skoro všem páníčkům se povedlo své pejsky poznat. Libor si poznal jak Connynku tak i Jollynku.  Večer jsme pak celé družstvo oslavilo úspěšný výcvik a úspěchy našich členů týmu, snězením dortu, který Terezka od nás dostala a vypitím pořádné řady šampaňských. Byl to opět moc příjemný večer, při kterém jsme stihli vymyslet na naši výcvikářku další poťouchlost :o)

V pátek ráno po snídani začala Výstava LVT Přátelství, která nebyla o kráse pejska ale o souhře pejska s páníčkem. Od nepochopitelného rozhodnutí ČMKU, kdy mezinárodní rozhodčí již nemehou rozhodcovat žádné jiné výstavy než pořádané ČMKU byla rozhodčí pro tuto výstavu zvolena ...., která je profesionální hendlerkou. Dále jí pomáhali ředitelka výstavy Markéta P. a vedoucí celého tábora Jarka S. Byla to krásná a poklidná výstava, všem od štěňátek to moc šlo. I Jollynka byla nadmíru klidná a bez problémů ukázala zuby a hezky s páníčkem běhala. vyběhala si známku výborná a dostala svou první medaili. V kruhu si Jollynka zaběhala se svojí sestřičkou Marjánkou a také s Bíbuškou a Klaruškou. Klaruška byla s Jolanou velice šikovná a nakonec si vyběhali vítěze celé výstavy! Já jsem se s Connykou přihlásila do třídy čestné, kam chodí pejskové, kteří mají dost zkušeností s vystavováním a jsou výstavně úspěšní, . Do třídy nás nastoupilo 5 a bylo pro nás obrovské překvapení a obrovská radost, když Connynka skončila na krásném 2. místě a vyhrála krásný pohár a barel na granulky od Brita. Všichni pejskové dostali taštičku se vzorkem granulek a s mlskama pro pejska. Po obědě výstava pokračovala soutěží Dítě a pes. Musím říci, že to byla nejhezší část výstavy, jak malé dětičky se vší snahou krásně předváděli své pejsky, kde si v několik případech koukali se svým pejskem z oka do oka :o) tak i starší děti, kteří si již krásně se svými pejsky, a berňáčci, kterých tu bylo nejvíce nejsou zrovna nějací drobečkové, dokázali poradit a krásně je předvést. Zbytek odpoledne byl již věnován přípravám na večerní soutěž Miss šereda. Libor, který loni zazářil jako Nastěnka se letos nechtěl nechat zahambit a proto vyrazil jako sociální pracovnice. Byl opět naprosto úžasný. Dokonce se na tuto příležitost oholil, což naposledy udělal před 9 lety na naší svatbu. Móc mu to slušelo a jeho projev a strastech života sociální pracovnice - no prostě úžasné!! :o) Na večer jsme chystali jedno překvapení i pro naší výcvikářku Terezku, kterou jsme přesvědčili, že by na soutěž měla přijít převlečená za prasátko. My jsme zatím všichni oblékli trička, která jsme nechávali dělat, kde byl obrázek prasátka s hlavou Terezky a náš slogan Správná s.... nikdy nespí. Když se Terezka představila vběhli jsme na plac za ní odhalili jsme mikiny a ukázali se v nádherných tričkách, Terezku jsme dost vyděsili :o) Nakonec jsme společně zaspívali naší hymnu " Pásla ovečky včetně pohybové kreace, kterou jsou využívali při výcviku našich pejsků :o)  

Sobota byl odpočinkový den, původně jsme plánovali výlet do okolí ať už na hrad nebo do westernového městečka, ale jelikož část našeho družstva se včer trochu zapovídala a úplně zapomněla jít spát, ráno vyrazila na stopy a dali si brigádu v kempu na sběr bobíků, po snídani padla za vlast. To byla příležitost pro zbytek družstva, kdy jsme potřebovali pánům nějak vrátit to házení do bazénu. Protože pánové usnuli tvrdým spánkem, rozhodli jsme se je trochu pomalovat. s prasátkem na čele, zkratkou našeho družstva, pomalovaným nosem a fousama jim to náramně slušelo :o) Sobota byl nádherný den, takže se přijemně relaxovalo, odpoledne jsme se byli sověžit v bazénu. Na večer už jsme se všichni těšili na další zábavnou soutěž - O zlatého orla. Pěvecká soutěž, kdy na hudbu táborové hymny - Whisky to je moje gusto - se přespíval text, který měl povinná slova (manitou, blecha, chlup, kolt, obojek) a zbytek již bylo na kreativitě. Tento rok bylo přihlášeno 5 soutěžících ať už to byli jednotlivci nebo skupiny. Celým večerem provázela úžasná ale opravdu úžasná Leoška Marešová alias Vašek Ch. Stejně tak úžasní byli i všichni soutěžící. Nebylo vůbec jednoduché vybrat vítěznou písničku a tak to porota nakonec vyřešila šalamounsky a rozhodující slovo nechala na divácích. Jako vítězná písnička zvolená za letošní hymnu byla od fantastické skupiny A MY VŠUDE ZDEJŠÍ.

V neděli pro nás nastal čas loučení :o( Po snídani jsme sbalili, nanosili věci do auta. zašli na poslední procházku k řece a po obědě jsme se rozloučili a rozjeli se k domovu. Bylo nám líto, že jsme nemohli pobýt celých 14 dní, zato jsme si to za ten týden náramně užili. Domů jsme se vraceli psychicky odpočati jako po měsíční dovolené, holky i my jsme se zase naučili něco nového, obvzláště  Jollynce to náramně prospělo. Jsme bohatší opět o spoustu zážitků a také o nové přátele.

Nechceme aby to znělo jako nějaká fráze, ale chtěli bychom touto cestou ještě jednou všem moc poděkovat za opět úžasný tábor, kterého jsme se mohli zúčastnit. Všem pořadatelům, které se o nás starali, všem výcvikářům, kteří nás honili, všem přátelům, kteří se s námi pobavili. Už teď se těšíme na příští rok a jsme moc zvědaví, co na nás Jarka a spol. přichystají za nové téma celého tábora.

FOTOGRAFIE Z AKCE NALEZNETE ZDE.