Česká
národní výstava Mladá Boleslav - 19.7.2009 |
| |
Jollynky druhá výstava. Už nebyla tak nervózní. Oproti sourozencům však
stále působí jako štěňátko :o) Rouhodčí jí také vytkla štěněčí vzhled a
dostala známku: Velmi dobrá. Na výstavě byli i Jollynky sourozenci Jane Mary
(VD), Jisabellka (V) a Jack (V). Musíme ale tentokrát konstatovat, že jsme
nikdy nedali na Boleslavské výstavy dopustit, tentokrát se jim však
organizace vůbec nepovedla. Za počastí sice nikdo nemůže, ale čekat
více jak půl hodiny v koloně na parkoviště, kde vás nechají zabočit a pak
vám řeknou, že vás tam nepustí ať si zaparkujete někde ve městě, to
spousty vystavovatelů pěkně rozzuřilo. Přístup na výstaviště byla jedna
velká bahnitá kaluž, podle toho všichni pejskové i vystavující vypadali jako
prasátka. Stejně vypadalo i výstaviště. Ještě, že jsme vystavovali v neděli
a ne v sobotu, kdy celý den prsělo, to nám bylo všech pejsků a jejich
páníčků opravdu moc líto. |
| Třída:
mladých |
|
Známka: velmi dobrá |
|
Posudek: rozhodčí: Hedviga Niciewicz, Polsko, Štěněčí vzhled,
hezká hlava, zadní končetiny jdou mírně přes sebe, vysoko nesený ocas,
typická barva |
|
Jollynky postřehy:
Ráno mne páníčkové dali do auta a vzali na výlet. Čichala jsem nějakou
zradu. Connynka zůstala na chatičce s babičkou a mne někam odváželi.
Když jsme dorazili do Boleslavi a dlouho jsme čekali v koloně, panička mne
vzala na vodítko a na výstaviště jsme došly pěšky. Šly jsme krásným
blátíčkem, ale já jsem si v něm nemohla hrát, místy mne panička dokonce
přenášela. Na výstavišti bylo móc lidiček a pejsků ale hlavně tam byly moje
sestřičky Marjánka a Bella a bráška Jack. Jack má chatičku nedalo nás a tak
se páníčkové domluvili, že se navštívíme a uděláme nějaké společné venčení a
plavání buďto u nás na Mácháči nebo u Jacka v Holanských rybnících. Už se na
to moc těším! V kruhu to byla nuda, strašně dlouho jsme čekali něž přijdeme
na řadu. Pak nějaký pán začal u kruhu rozhazovat pejskům uzené uši, to bylo
něco pro nás v kruhu, úplně jsme zapomněly, že máme být poslušné a hezky
stát, jen páníčkové se čertili, že nikam nesmíme a jak jsou někteří lidé
neohleduplní :o( Když jsem přišla na řadu, musela jsme ukazovat zuby, pani
rozhodčí mne lechtala na bříšku a pak jsem s páníčkem ukázala jak umíme
běhat. Normálně nám to opravdu jde, ale když na zemi v kruhu leželo takových
piškůtků a jiných dobrůtek a nikdo si toho nevšímal - to jsem tam přeci
nemohla nechat. Páníček byl ale jiného názoru a pořád mne tahal na vodítku
ať běžím. Řeknu vám, ty výstavy vůbec nejsou zábava :o( Ještě, že už to
všechno skončilo a já mohla s páníčky nastoupit do našeho Hovi-berni busu a
uhánět zpátky domů na chatičku za Connynkou a babičkou. To bylo vítání,
Connynka mi dala pusinky, všechno jsem jí pověděla a pak jsem si s Connynkou
smlsla na uzeném oušku. To byl ten nejlepší zážitek z celého dne. |
|
|